Z časů nejstarších
Není to a nikdy nebyla žádná velká ves, vždycky někomu patřila. Nejdřív snad vilémovskému klášteru, po husitských válkách světelskému panství Trčků a spoustě dalších majitelů, pak pod obec Lipnička a dnes zase pod Světlou.
Kdy samotná ves vznikla se asi už dnes nikdo nedozví. Doklady o tom chybí. Snad by více mohly prozradit zápisy z Vilémovského kláštera, kdyby jej husité nevyplenili. Kdo ví. Podle nejstarších zpráv právě tomuto klášteru původně vesnice Kochánov patřila.
Ještě než přijdou letopočty a fakta, je třeba zmínit kochánovskou tvrz Smrčensko. Kromě popisu jejích zbytků (viz Krajský památkový úřad v Pardubicích) o ní nic nebylo napsáno, jsou tu jen ty zbytky jejího tvrziště, valů, příkopů, věže a zdí. Nachází se asi 1 km severozápadně od Kochánova v lese zvaném Smrčensko u cesty do Remuty. Vznikla pravděpodobně ve druhé polovině 14. století, kdy se zde na pozemcích vilémovského kláštera dolovalo zlato či stříbro. Před rokem 1757 byla nedaleko tvrze založena ves, o níž se rovněž nedochovaly žádné zprávy. Dnes tu lze nalézt zbytky čtyř stavení, snad po té vesnici, a zbytky propadajících se štol. Tvrz pravděpodobně zanikla za třicetileté války. Její podobu dle svých představ nakreslil uhlem Jaroslav Panuška, který měl nedaleko svůj srub.
1307 ?
V listině z 16.října 1307, kterou směňuje Raimund z Lichtenburka některé své zboží s opatem kláštera vilémovského Jaroslavem za jiné majetky, se uvádí i Kochánov společně se Závidkovicemi a Radostovicemi. Není však jisté, že se jedná o tento Kochánov. S ohledem na další uvedené vesnice, které se nacházejí na opačné straně za Havlíčkovým Brodem, je skoro pravděpodobnější, že se jedná o Kochánov u Úsobí.
1406
Z tohoto roku pochází úplně nejstarší zpráva o Kochánovu u Světlé. V Pozůstatcích desek zemských Království českého r.1541 pohořelých“ od Josefa Emlera (Tab. cur. reg. XV, 326.) je napsáno toto :
… - 1406, 5 Mart. – Stanko de Kochanow p. e., quod in hereditate aue in Kochanowie, curia arature cum agris, pratis, siluis, riuis, piscinis et omni libertate æ domine Anne vxori sue viginti sexag. gr. dotauit æ. Actum a. d. M0CCCCVI fer VI guatuor temporum Quadragesime.
Volně přeloženo : … - 1406, 5. března – Stanko z Kochánova podrobně, jelikož má ve svém dědictví v Kochánově poplužní dvůr s polnostmi, loukami, lesy, potoky, rybníky a všemi svobodnými, daroval paní Anně, manželce své, 20 kop grošů. Dáno řečeného roku 1406 v pátek po první neděli postní.
1417
Světelské panství (a pravděpodobně i Kochánov ?) se stává znovu a naposledy majetkem Benediktinského kláštera ve Vilémově, viz Světelská kronika.
1429
Majitelem panství se stává rod Trčků z Lípy.
1591
V zápise tzv. trčkovského urbáře se můžeme dočíst o Kochánovu toto : KOCHÁNOV
Odtud platí úrok obojí na groše N. Mikuláše Parkota syn s 1 a ½ lánu s. N. s máteří platí při sv. Jiří ½ zlatky, 21 grošů (nebo ½ kopy Míšenské 21 grošů). Při sv Havlu tolikéž.
Waňkát s lánu úroku každýho ½ zlatky (nebo ½ kopy Míšenské).
Mach Lebedu s lánu úroku každýho ½ zlatky.
Suma úroku sv. Jiří 1 a ½ zlatých 21 grošů.
Suma úroku sv. Havel 1 a ½ zlatých 21 grošů (nebo 1 a ½ kopy Míšenské 21 grošů).
Karel Seidler poznamenává jen stručně v kronice Světlé toto :
Odtuď platj (Miklasse Gargota Syn, Waňkat, Mach Lebeda).
1634
Konfiskace majetku Trčků z Lípy.
1638
Majitelem panství je Burian Ladislav z Valdštejna.
Po třicetileté válce
1651
V soupisu poddaných podle víry patřil k panství Větrný Jeníkov rodiny Trutmansdorfů. Je tu zapsáno 14 obyvatel ve třech rodinách. Konšel Matěj Vaňkát (35 let) se svou ženou Dorotou (30 let) a dětmi Annou (11 let), Václavem (10 let), Kateřinou (8 let) a Matoušem (1 rok). Dále sedlák Jiřík Soukup (50 let) se syny Janem (30 let) a Jakubem (13 let). A poslední byl sedlák Vít Nečil (40 let), s ženou Dorotou (28 let), dcerou Marií (10 let), syny Mikulášem (8 let) a Tomášem (5 let).
1654
V soupisu k berní rule (Beneš F. – Berní rula 10, Kraj čáslavský 1; 423-424/424-425 – 1953) se lze dočíst, že Kochánov společně s Lipničkou, Radostovicemi a Závidkovicemi už patří pod žehušické panství Marie hraběnky z Valdštejna, vdově po Burianovi Vladislavovi z Valdštejna, jež jím vládla na místě nezletilých synů. A zatím zde jsou zapsané stále jen tři rodiny Vaňkátova, Nečilova a Soukupova. Dále můžeme zjistit, že hospodaří na polích o rozloze 144 strychů, každý má jeden pár volů, chovají celkem 11 krav, 14 jalovic, 29 ovcí a 8 sviní.
1661
Celé panství i s Kochánovem je prodáno Michalovi Osvaldovi hraběti z Thunu.
1720
V tomto roce byla vytvořena tzv. Müllerova mapa. Na mapě s měřítkem 1 : 132 000 je na mapě vůbec první zobrazení Kochánova a zároveň i všech okolních vesnic tak jak jsou dnes. Např. Lipnička, Radostovice, Smrčná, Radkovec, Smrčensko, Remuta apod.
1735-1737
Majitelem Kochánova je v roce 1736 Jan hrabě Thun-Hohenstein.
V matrice je z roku 1735 první písemný záznam o Malém Mlýnku. Je psán jako nový mlýn pod Kochánovem. 29.listopadu 1736 slaví svatbu Kateřina Fialová a Jan Kostelecký z nového mlýna pod Kochánovem (Malý Mlýnek). 6.ledna 1637 se jim narodil syn Jan a ještě téhož roku 23.května ve věku 38 let Jan Kostelecký zemřel.
O rok později 11.listopadu se Malém Mlýnku) slaví další svatba. Mlynář Vojtěch Kostelecký si bral Annu Procházkovou.
Kostelečtí jsou první známí mlynáři z Malého Mlýnka.
Doba panování Marie Terezie a Josefa II.
1741
Následkem války o Slezsko a přítomností armád zažilo okolí Světlé v letech 1741 až 1742 spoustu plenění a utrpení, viz Světelská kronika.
1743
Podle listu vlastnického od 10.3.1743 je Franz Steidler psán jako majitel č.8.
1747
Matěj a Anna (roz. Nečilová) Vaňkátovi se od 30.6. podle listu vlastnického L 103 stávají majiteli č.1.
1748
Podle gruntovní knihy, listu vlastnického L 119 stávají majiteli č.5 Jakub a Barbora Nečilovi.
1754
Majiteli č.3 jsou od 26.10 Johan a Kateřina Vaňkátovi. Podle listu vlastnického L 111.
1757
V době panování Marie Terezie byl proveden soupis čtvrté berní ruly, tzv. Tereziánský katastr. V něm je v Kochánově zaznamenán jeden hospodář s výměrou 30 až 60 strychů a dva hospodáři přes 60 strychů. Bonita půdy je vyjádřena třídou 6, což obnáší průměrnou úrodu třiapůlkrát převyšující množství zasetého zrna. Celkem je zde obhospodařováno 198 strychů a 3 věrtele polí, 18 strychů a 1 věrtel pastvin a sklízejí 21 vozů sena. Dále je zde uveden jeden výtažní rybník na osm kop a jeden punčochář. Také je zde poznamenáno, že ve vsi jsou podmínky pro činnost dobytkářskou a předení.
Vesnice i se sousedním Radkovcem, Lipničkou, Radostovicemi a Závidkovicemi patří pod panství Nová Ves, které Vlastní rod Thunů-Hohensteinů.
1760
V tomto roce se majitelem Nové Vsi a tím pádem i Kochánova stává svobodný pán Václav Haugwitz. (Viz Jaroslav Schaller – Topografie království českého z roku 1787.)
1764 až 1768
„První vojenské mapování – Josefovo“. Na mapě, která vznikla v letech 1764-1768, je možné zjistit, že vesnice se rozrostla a čítá osm usedlostí a chalup, jak je možné se dočíst v Josefském katastru. Jsou zde zakreslené, byť ne úplně přesně, některé cesty, které vydržely až do dvacátého století. Dále jsou zde některé rybníky, o nichž dnes svědčí už jen terénní útvary v okolí vsi a po nichž zbyly jen mokré louky. Rovněž je tu vidět dnešní rybník přímo ve vsi. Naproti tomu třeba tzv. Horní rybník nad vsí ještě není. Největší rozdíly proti dnešku jsou však v lesních porostech. Dnešní les Vrška nad vsí tenkrát představovalo jen několik křoví, remízků a jinak pastviny. Pastvina je i tam, kde se nad potokem táhne les Stráň. A naopak, tam kde je dnes jižně od vsi pole zvané Peklo, tehdy šuměl les.
Trochu dál po proudu potoka od Pekla, tam kde potůček od Kochánova vtéká do Pstružného potoka, je na pravém břehu zakresleno stavení se značkou mlýna. Nápis tam žádný není. Pod ním zatím ještě chybí dnešní Bártu rybník, viz 1888.
Je to první zatím známý záznam o Malém Mlýnku na mapě. Podle nejstarších záznamů, byť byl v roce 1884 přidělen do Radostovic, však byl až do tohoto roku vždy kochánovským mlýnem a od číslování domů v roce 1770 s číslem popisným 10.
1770
Majitel Malého Mlýnku je Václav Petřík, viz E.69 (List vlastnický od 2.8.1770).
1771
Novoveský statek a přináležející vsi včetně Kochánova kupuje zpět František Josef Jan hrabě Thun-Hohenstein.
1781
Franz Kohout (doklad E.39), podle listu vlastnictví od 14.11.1781 je majitelem č.4. Je to zatím první známý záznam o tomto domě s číslem popisným 4.
1782
Dalším mlynářem, který vlastní Malý Mlýnek č.10, je Václav Pross, viz E.71 (List vlastnický od 21.4.1782). Je to začátek pobytu mlynářů Prosových v Malém Mlýnku, které trvalo 51 roků s dvouapůlletou přestávkou v roce 1828.
1783
Svobodný statek Nová Ves, k němuž patřil Kochánov, viz 1757 a 1760, se stává majetkem hraběte Leopolda Kolovrata Krakowského. Od toho roku je Kochánov trvale spojen se světelským panstvím.
1787
V tomto roce vyšla obsáhlá kniha od Jaroslava Schallera s názvem Topografie Království českého, která se zabývá charakteristikou jednotlivých panství, uvádí jednotlivá sídla, počty domů, důležité podniky. O Kochánovu se tu dozvídáme, že patřil do Čáslavského kraje a na str.172 je uvedeno :
8) Kochánov, 14 č.p.. 9) Radkovec, panský dvůr
10) Muchu mlýn a pila s myslivnou, 3 č.p..
Podle listu vlastnictví je od 30.11.1786 (doklad E.42) Jakub Nečil novým majitelem č.4 v Kochánově.
Chalupa č.2 patří Kateřině Vaňkátové. Podle zápisů v matrice tu v letech 1775 až 1801 žili Václav Pavlů a Ludmila roz. Vaňkátová.
1788
Protože tereziánský katastr, viz 1757, přestal vyhovovat novým potřebám, vznikl katastr nový tzv. josefský. Ten zahrnoval jak selský tak panský majetek a jeho vyměřování započalo v okolí Světlé již v roce 1786. Podle něj jsou v Kochánově tyto domy a jejich majitelé :
V č.1 Matěj Vaňkát starší se ženou Annou roz. Nečilovou z Kochánova.
Chalupa č.2 patří Kateřině Vaňkátce. Podle matriku tu ještě žije podruh Václav Pavlů se ženou Ludmilou roz.Vaňkátovou.
Na statku č.3 sídlí Matěj Vaňkát mladší, za ženu měl Annu Chládovou z Lipničky č.8.
Franzi Kohoutovi patří chalupa č.4.
Statek č.5 je připsán Jakubovi Nečilovi.
V č.6 je psán Tomáš Vítů.
Č.7 je psáno jako Anny Kolumbářovej podružská chaloupka.
A v kopci naproti č.1 poslední z tehdejších čísel bylo Steidlerovo (či Steinerovo) č.8. A víc toho tenkrát nebylo.
Pouze zmínka je tu o Malém Mlýnku a i když ho od roku 1770 vlastní mlynář Václav Petřík, č.10 nikde uvedeno není.
Ke Kochánovu už v tomto roce určitě patří bývalá vesnice Radkovec, která ležela asi půl kilometru severně od Kochánova. V tomto roce už to však je pouze panský dvůr a mlýn a pila na potoce. K tomu byla přidělena č.11 až 14:
Na panské pile č.11 žil pilař Pross.
Mlýn u Sázavy v dnešním Mariadole patřil mlynáři Karlu Muchovi.
Oproti 20. století, kdy měl č.14, je jako č.13 zapsán dvůr.
Č.14 měla tehdy panská myslivna.
V Josefském katastru je ještě zapsána podružská chalupa Josefa Váni č.15. To je také vůbec první zmínka o č.15. naproti tomu nikde není žádný zápis o č.9.
Od zrušení nevolnictví do zrušení roboty
(V době francouzské revoluce, napoleonských válek a 1.pol 19.století)
1792
Dle listu vlastnictví je od 1.10.1792 majitelem pily č.11 na potoce pod Radkovcem Franz Pross.
1796
Vincenc Výborný vlastní Muchu mlýn č.12 (viz list vlastnictví od 24.2.1796).
1797
K 9.2. je v matrice narozených při narození Josefa Vaňkáta první datovaná zmínka o č.15 v Kochánově, viz 1788.
1803
Podle LV 121 z 17.10.1803 se stávají majiteli č.5 Jan a Kateřina Nečilovi. Viz 1790.
1807
Od 17.2.1807 je podle listu vlastnického v č.8 zapsán majitel Johan Steiner (Steidler).
1809
Podle listu vlastnického od L106 z 14.7.1809 jsou majiteli č.1 Jakub Vaňkát a Anna rozená Hudíková z Horních Dlužin č.12.
Josef Pross zapsán jako majitel č.10 v Malém Mlýnku, viz E95, (List vlastnický od 18.11.1809).
1810
Na základě Listu vlastnického od 17.6.1810 je dalším majitelem pily č.11 Josef Pross.
1815
Panství světelské koupil 5.srpna hrabě František Josef Zichy z Vaszoniköe, viz světelská kronika. Předchozí majitel zemřel v roce 1809(10)
1817
Podle listu vlastnického z 19.3.1817)(b.8) je zapsaný jako majitel č.3 Josef Vaňkát.
1819
22.ledna jsou (podle zápisu v pozemkové knize) majiteli č.8 manželé Josef a Kateřina Kolumbářovi.
Podle listu vlastnického od 14.5.1819 patří chalupa č.9 uprostřed návsi kováři Mathyasovi Mayerovi a jeho ženě Barboře. Jsou to první známí vlastníci domu.
1820
Hrabě František Zichy postoupil světelské panství výměnou za uherské panství Dioszegh Walpurce starohraběnce ze Salm-Reifferscheidtu, tolik světelská kronika. Salmové pak byli majiteli panství a Kochánova, který k němu patřil až do roku 1850.
1821
Dalším majitelem č.12 je podle Listu vlastnického od 2.11.1821 Jan Výborný.
1824
Josef Kolumbář je majitelem č.7 (List vlastnický od 1.8.1824).
1826
Majitelkou č.9 je po smrti manžela, viz 1823, vdova Barbora Mayerová. List vlastnický od 20. .1826.
Malý Mlýnek má nové majitele. Libora a Annu Tichých, viz List vlastnický od 18.4.1826.
1827
Podle listu vlastnického od 17.11.1927 v č.9 jsou psáni Wenzel a Josefa Remuthovi.
Ve stejném roce jsou zapsáni i další majitelé Jan a Anna Dvořákovi (Dvořáčkovi) list vlastnictví od roku 1827.
Podle zápisu z roku 1827 (List vlastnický od 9.11.1827) jsou majiteli č.15 Vaňkátovi, krejčí Jakub a jeho žena Anna.
Z gruntovní knihy podle listu vlastnického od 17.11.1827 známe zatím prvního majitele č.16 kováře Jana Wachulku.
V roce 1827 jsou podle Listu vlastnického od 12.12.1827 dalšími majiteli mlýna č.12 Martin a Marie Prossovi.
1828
V gruntovní knize je zapsáno, že od 23.6 do 18.10.1828 je majitelem č.10 zapsán mlynář Georg Palanek. Viz list vlastnictví od 23.6.1828. V letech 1829 až 1833 je v č.10 zapsané narození tří dětí Jiřího Palánka a jeho ženy Karolíny Palánkové, dcery Antonína Procházky mistra pekařskýho z Lipnice č.10 a matky Doroty rozené Z[S]etwinové z Lipnice. Přesto podle gruntovní knihy jsou 18.října tohoto roku zapsáni další majitelé č.10 Martin Anna Prossovi a to ještě na celých pět let, viz List vlastnický od 18.10.1828.
Podle listu vlastnického od 27.6.1828 je po svatbě s Janem Jelínkem vdova Barbora Vachulková majitelkou č.16, viz 1827.
1830
V roce 1830 (b 21.9. LV z 20.9.1830) nastupuje v č.5 u Nečilů další Jakub a jeho rodiče Johan a Kateřina odcházejí na vejminek, viz 1790.
1831
Tímto rokem končí pobývání Kolumbářových v č.7 a v roce 1831, viz List vlastnický od 26.1.1831, jsou majiteli č.7 Josef a Anna Bártlovi.
1833
Od října, viz List vlastnický od 9.10.1833, vlastní č.10 Emanuel Braniš a jeho žena Kateřina, dcera Jozefa Šetka mlynáře v Kralovicích a matky Barbory.
1834
Bartlovi se podle všeho přestěhovali do č.9., viz 1831 a 1860, a č.7 v roce 1834, podle kupní s odevzdací smlouvy, viz 91/34 (List vlastnický od 12.3.1834), prodali novými majitelům Janovi a Marii Kroužkovým.
Podle Listu vlastnického od 14.6.1834, je dalším majitelem mlýna č.10 v Malém Mlýnku Johan Wrzák.
1836
Podle listu vlastnického (b.9) je od 18.11.1836 majitelem č.2 Johan Vaňkát.
1838
Když utichla v Evropě vřava po napoleonských válkách, kterou rozpoutaly francouzské události kolem roku 1800, a vše se uklidnilo, byl zanedlouho starý nevyhovující josefský katastr nahražen novým a přesnějším katastrem stabilním.
V Kochánově jsou pozemky a domy rozděleny velmi podobně, jako dnes. Statky č.1, č.3. a č.5 vlastní rodiny týchž majitelů jako u předchozího katastru, kterým patří většina pozemků. Chalupy č.2, č.4, č.6, č.7, č.8, č.9 a č.15 patřily chalupníkům vesměs s malými políčky nebo žádnými. Č.16 byla kovárna.
Na mapě lze dále vyčíst, že většina pozemků kolem Radkovce v té době patřila světelskému panství hrabat Salmů z Reifferscheidtu. Pouze Muchu mlýn č.12 v dnešním Mariadole, pila č.11 ve Františkodole a některá pole a louky kolem jsou majetkem mlynáře Martina Prossa.
Podle mapy jsou ještě na pravém kochánovském břehu Meziklaského potoka zakreslena stavení v Remutě. Snad se jedná o bývalé č.1. Před rokem 1838 byl v Remutě stupník, kde se drtil křemen pro skelnou huť v Koňkovicích.
Podle zápisů v pozemkové knize tyto parcely stp.26 v Remutě a okolní parcely zanikly do pp 336 les a již nejsou zaneseny ani v mapě z r. 1838 pro pozemkovou knihu. Nová stp.26 vznikla v r. 1900 výstavbou stodoly na pp 218 a 219 Na Pyle. Stodola přes silnici proti bývalé Bártově sklárně, dnes leštírna skla fy Bohemia machine s.r.o.
Ve Světelské kronice se o tom píše, že toto měření započaté v roce 1826 bylo pro Světelsko a okolí vztaženo ke třem trigonometrickým bodů. První byl vrch Melechova, druhý na Žebrakovském kopci a třetí byl označený bod nad Kochánovem. S největší pravděpodobností na Vrškách, kde je triangulační bod ještě dnes.
1839
V Malém Mlýnku č.10 je další majitel, viz List vlastnický od 31.5.1839, Franz Klíma.
1842
Podle zápisu (468/42) z roku 1842 kupuje osada Kochánov pro tzv. rustikální gruntovnictví domek č.p.6. Užívací právo k pastoušce podle stejného dokumentu spolunáleží usedlostem č.1, č.3, č.5 a č.8. V pozdějších zápisech je č.6 někdy uváděné i jako obecní domek.
1843
V tomto roce je u č.6 zapsáno právo vlastnické obce Lipnička. To ale ještě žádná obec nebyla ?
Na statku č.1 v té době žije a hospodaří syn Matěj Vaňkát (*1787-podle soupisu duší z r.1858) s manželkou Kateřinou Ševcovou z Drhanova.
V knize Johana Gotfrieda Sommera - Topografie Království Českého, která v tomto roce vyšla se o Kochánově na straně 218 píše, že Kochánov je ¾ hod. od Světlé směrem jihojihovýchodním, má 16 č.p., 112 obyvatel a patří ke Světlé.
V Popisu Království českého od Františka Palackého ze stejného roku na straně 206 se pod č.41 můžeme dočíst, že Kochánov patří ke statku novoveskému hraběte Salm-Reiferscheidtu, je v něm 16 domů a 120 obyvatel.
1844
Podle Novoveské gruntovní knihy I/Foil.25-26, viz 490/1844 byli (asi v roce 1844) majiteli č.10 Antonín a Antonie Setvinovi.
1846
Správu panství převzal J.O.František starohrabě ze Salm-Reifferscheidtů.
Se svojí ženou Majdalenou (Magdalenou) se novým hospodářem v č.3 stává Josef Vaňkát. Podle svatební smlouvy č.335/46.
1849
Podle kupní smlouvy z 20.3.1849 jsou novými majiteli Malého Mlýnku č.10 Josef a Marie Kolářovi. Podle rodinné historie Kolářů přichází před rokem 1850 do Malého Mlýnku u Světlé nad Sázavou z Chrudimska sekerník Josef Kolář.
Podle trhové smlouvy č.126/1849 se stává Josef Vaňkát (*1819) v roce 1849 majitelem č.1.
Podle odevzdací smlouvy č.150/49 z roku 1849 má č.15 nové majitele, zedníka Jana Vaňkáta a Marii Vaňkátovou.
